Jak na pracovní pohovor 1.

Příspěvek o pracovním pohovoru jsem se rozhodla rozdělit do dvou částí (vlastně do dvou příspěvků). První (ten vás možná bude zajímat víc, haha) se bude týkat toho, co si oblíknout, co si neoblíknout, jak se upravit (namalovat, jaké zvolit nehty, boty, vlasy...). Prostě a jednoduše řečeno, nejdříve vyřešíme vzhled.
Nejdříve si uvědomte, že vzhled = první dojem. To, jak vypadáte je základem pro první dojem. A 90% lidí bohužel na první dojem dá. 
Samozřejmě taky záleží na tom, o jakou pozici se ucházíte. Pokud toužíte dělat asistentku generálního ředitele, na recepci, hostesku, prodavačku v obchodě s hadrama.... prostě jakoukoliv práci s lidmi, tak sakra záleží na tom, jak vypadáte (krutá realita dámy). Ale pokud máte dělat někde v továrně u pásu, můžete mít v podstatě dvě hlavy, tři zadky a na zádech zakrnělé dvojče...tam bude každému jedno jak vypadáte. 

Pokud přijdete na pohovor v ošoupané, staré košili a roztrhaných džínách a zmalované jak na burlesque vystoupení, asi si o vás nebudou myslet to nejlepší.

NE! 

Nechoďte v teniskách, v mikinách či v šatech s obrázky (na Batmana, Simpsnovy, ani na Audrey Hepburn není nikdo moc zvědavý), neberte si psaníčko (protože se vám do něj nevejde životopis, diář, propiska apod.) a ani obrovský bágl, který taháte do školy (a ani plážová taška není vhodná).

Nešplíchejte se těžkým parfémem, nelakujte si nehty nějakou šílenou barvou (ikdyž je to tak moc trendy!), nenoste ošoupané džíny (když už džíny, tak jedině tmavé, neošoupané, a nakombinované s něčím dosti slušným, jako je třeba košile apod.).

Dále se nehodí chodit s odhalenými rameny a extra mini(sukni, kraťáskách) a hluboký výstřih je naprosté tabu (ikdyž máte co ukázat, tak prosím vkusně!!!!).

Boty - Když píšu, že nemáte chodit v teniskách, neznamená to, že si musíte nutně brát podpatky. Pokud jste zvyklé chodit ve sportovních botách, na pohovor si podpatky radši nedávejte (ještě byste tam vrávoraly, a to taky nevypadá zrovna nejlíp:D). Dá se to vyřešit balerínkami, a pak je spousta hezkých, slušných bot i bez podpatku (nebo na mini podpatku). 

Džíny - Džíny nejsou úplným tabu. Musíte ale hodně dobře vybírat. Různé ošoupané, děravé, s nějakým extra zrobením ala Ed Hadry, tak ty prosím NE! Zato tmavé džíny jsou možné, pokud se v nich cítíte dobře, vyhovují vám, a jak jsem už psala - nakombinujete je s něčím "slušným" - košile, sako apod. 

Šperky - Tady opět platí heslo "Méně je více". Já to třeba řeším hodinkami, jemným stříbrným náramkem, prstýnkem a jemnými náušnicemi. Velké náušnice, které se hodí spíš na večer dost odpoutávají pozornost a je to takový rušivý prvek. Stejně tak, když si vezmete výrazný náhrdelník, výrazné náušnice, obrovský prsten, bude si pak ten, kdo s vámi dělá pohovor spíše všímat tady těch cinkrlátek a nebude sledovat váš obličej.

Kabelka - Extra mini ani extra big kabelka se nedoporučuje. Do kabelky si musíte dát životopis (nejlépe neposkládaný), diář a propisku (pro případné poznámky a zaznamenávání dalších schůzek), nějaké to malovátko a pak vše ostatní, co s sebou prostě nosíte. Do psaníčka to fakt nenaskládáte. Rozhodně si s sebou neberte plážovou tašku (ani když pak jdete na koupák), obrovskou víkendovou kabelu (do které naskládáte i mrtvolu) atd. Ale pokud opravdu chcete jít s malou kabelkou, vemte si s sebou složku, kam si dáte již zmíněný životopis.

Make up = méně je více

Snažte se podtrhnout vaše přednosti, ale nenásilným způsobem. Nejlepší volbou bude rtěnka v přirozeném odstínu (na nějaké extra rudé, fialové, či jiné super trendy barvy raději zapomeňte). Pleť sjednoťte, nahoďte nějakou přirozenou tvářenku, stíny jsou nejlepších v přirozených odstínech hnědé (opět zapomeňte na nějaké extra výrazné barevné stíny), případně ještě přidejte kapku rozjasňovače a let´s go. 

Vlasy - Drdol je opět jistota, vypadá slušně a originálně (protože venku opravdu nepotkáte moc slečen s drdolem). Můžete si ale udělat klidně culík, rozpustit vlasy, prostě cokoliv, o čem si myslíte, že vám sluší a v čem se cítíte dobře. Hlavně si s sebou vemte hřeben, jeden nikdy neví. Když jdete s rozpuštěnými vlasy a venku začne foukat nějaký "fichr z hor", nemusíte pak vypadat jako malá čarodějnice. 

Co se u mě děje a neděje....

Zdravím vás!

Poslední dobou nemám na blog moc času. A proč? Protože bylo zkouškové, já neměla moc náladu, jednou jsem zkolabovala, protože toho na mě bylo moc, a teď toho na mě bude ještě víc. Každopádně jsem se odstěhovala do jiného bytu, kde mám svůj samostatný pokoj (takže prostor jen pro mě, hurá!). K tomu dělám 12.6. absolutorium, které se mi doufám povede a já se budu pyšnit titulem Dis. (je to nic moc, ale aspoň něco). Na další vysokou jsem se nedostala, takže jsem teď ve fázi hledání práce/brigády, a řeknu vám, není to moc příjemné. Ale pracovní pohovory mě celkem baví, už jen pro to, že studuju personalistiku, takže trochu vím, co se tam ode mě očekává (ps. zajímalo by vás něco o pracovních pohovorech? Třeba co si obléknout, jak se chovat apod? Pokud ano, napište to do komentářů). A teď už k pointě dnešního příspěvku:))

Dlouho jsem vám neukazovala žádné outfity. Takže dneska je konečně příležitost. Sice focení v zrcadle není nic extra super, ale aspoň něco, ne? Všechny fotky jsou z průběhu tohoto týdne. 

Musím říct, že jsem si teď oblíbila drdol. Sice mě z něho bolí hlava (přece jenom vlasy do pasu hold něco váží....), ale myslím, že to vypadá originálně.

Konečně jsem si koupila Jeggins (Bershka za 400,-, no neber to), a už je nosím třetí den a myslím, že je miluju (hahaha). Vypadají rozhodně lépe jako obyčejné legíny, a taky lépe, než moje oblíbené (ale už dost obnošené) jeany DKNY. 

Za tento týden jsem byla v kině (na čem jsem byla uvidíme na konci příspěvku), na kafíčku, na dalším kafíčku/vínečku a na dvou pracovních pohovorech.

Outfit na pracovní pohovor. Chtěla jsem něco, co vypadá slušně, ale ne ZAS TAK MOC slušně. Mám sice i kousky, které by vypadaly, že jdu na schůzku s prezidentem, ale chtěla jsem pomocí oblečení vyjádřit svou osobnost. Každopádně pohovory dopadly dobře, jsem prý hodně charismatická, pozitivní a ojedinělá osoba! :D

A na čem že jsem byla v tom kině? Pokud máte rádi Leonadra DiCapria (aneb pokud ho milujete, stejně jako já), moc doporučuju film The Great Gatsby. Řeknu vám, dlouho jsem nebyla do ničeho TAK zažraná! Leonardo je tam úžasný, celý film je pojat velice zajímavě, okázale, a co je nejdůležitější, je vlastně celý o lásce. Takže si velme do kina krabici kapesníků, já sama jsem na konci zamáčkla slzu (a to u filmu fakt nikdy nebrečím a ani mě jen tak nějaký příběh nedojme!). (Jo, a abych jen nevychvalovala, musím na tomhle filmu i něco zkritizovat. Příběh se odehrává ve 20. letech, a v 99% místo swingu, charlestonu apod. uslyšíte hip hop :D To mi teda dost vadilo, ale je pravda, že v některých scénách se to hodilo, v některých zase ne....). 

Brněnská muzejní noc 2013

Brněnská Muzejní Noc je událost, kterou mám moc ráda. Letos jsem se zúčastnila asi pošesté, a stále jsem ještě neviděla všechno, co se nabízí. Co mě překvapilo, že je na této akci rok od roku více lidí, což mě na jednu stranu těší (zájem o kulturu je asi velký a lidi nejsou takoví kulturní barbaři, jak jsem si myslela), a na druhou stranu mě to strašně štve (protože se mi nechce čekat v hodinové frontě na to, abych si vyšlapala 176 schodů na Starou Radnici). Co o to, tady jde vidět, že jsme hold češi, a jelikož si při prvním vstupu do nějakého muzea zaplatíte 20 Kč, a pak už neplatíte nikde nic, dá se na tom fajnově ušetřit. Ale říkám si, že je možná lepší zaplatit si nějakých 80 Kč, a jít se do konkrétní instituce podívat v normální dobu, kdy tam nebude milion lidí....

A co jsem vlastně viděla? S kámoškou Verčou jsme začaly v Muzeu hraček, které je sice maličké, ale celkem roztomilé. 90% hraček, které jsou tam vystaveny máme ještě někde doma na půdě.  

V Moravském zemském muzeu jsme si nasadily parohy :D (akorát nám sedly). Pak jsem se cvakla s kámoškou kachnou...a šlo se dál.

 

Poprvé v životě jsem si dala prosnulou pizzu na České. No, nevím co na tom všichni mají, protože za těch 20 kč to nebylo nic moc (a možná to taky proto stojí 20 Kč :D).

A hlavní cíl včerejší muzejní výpravy byl Klášter v Rajhradě - aneb památka písemnictví. Řeknu vám, do té knihovny, kterou tam mají jsem se zamilovala. Spousta starých klih, dřevěné obložení...taky bych jednou takovou knihovničku chtěla. 

Musím říct, že jsem z muzejní nocí spokojená, a rozhodně se těším na příští rok. Aspoň jsem si trochu provětrala hlavu od všech starostí (protože kdykoliv jsem v nějakém muzeu, galerii, na koncertě či v divadle, tak mi mozek přepne do "kulturního režimu", kdy vnímám jen to co vidím a slyším v danou chvíli, a ostatní věci se mi z mozku na chvíli vymažou:)).