Co se u mě děje a neděje....

Zdravím vás!

Poslední dobou nemám na blog moc času. A proč? Protože bylo zkouškové, já neměla moc náladu, jednou jsem zkolabovala, protože toho na mě bylo moc, a teď toho na mě bude ještě víc. Každopádně jsem se odstěhovala do jiného bytu, kde mám svůj samostatný pokoj (takže prostor jen pro mě, hurá!). K tomu dělám 12.6. absolutorium, které se mi doufám povede a já se budu pyšnit titulem Dis. (je to nic moc, ale aspoň něco). Na další vysokou jsem se nedostala, takže jsem teď ve fázi hledání práce/brigády, a řeknu vám, není to moc příjemné. Ale pracovní pohovory mě celkem baví, už jen pro to, že studuju personalistiku, takže trochu vím, co se tam ode mě očekává (ps. zajímalo by vás něco o pracovních pohovorech? Třeba co si obléknout, jak se chovat apod? Pokud ano, napište to do komentářů). A teď už k pointě dnešního příspěvku:))

Dlouho jsem vám neukazovala žádné outfity. Takže dneska je konečně příležitost. Sice focení v zrcadle není nic extra super, ale aspoň něco, ne? Všechny fotky jsou z průběhu tohoto týdne. 

Musím říct, že jsem si teď oblíbila drdol. Sice mě z něho bolí hlava (přece jenom vlasy do pasu hold něco váží....), ale myslím, že to vypadá originálně.

Konečně jsem si koupila Jeggins (Bershka za 400,-, no neber to), a už je nosím třetí den a myslím, že je miluju (hahaha). Vypadají rozhodně lépe jako obyčejné legíny, a taky lépe, než moje oblíbené (ale už dost obnošené) jeany DKNY. 

Za tento týden jsem byla v kině (na čem jsem byla uvidíme na konci příspěvku), na kafíčku, na dalším kafíčku/vínečku a na dvou pracovních pohovorech.

Outfit na pracovní pohovor. Chtěla jsem něco, co vypadá slušně, ale ne ZAS TAK MOC slušně. Mám sice i kousky, které by vypadaly, že jdu na schůzku s prezidentem, ale chtěla jsem pomocí oblečení vyjádřit svou osobnost. Každopádně pohovory dopadly dobře, jsem prý hodně charismatická, pozitivní a ojedinělá osoba! :D

A na čem že jsem byla v tom kině? Pokud máte rádi Leonadra DiCapria (aneb pokud ho milujete, stejně jako já), moc doporučuju film The Great Gatsby. Řeknu vám, dlouho jsem nebyla do ničeho TAK zažraná! Leonardo je tam úžasný, celý film je pojat velice zajímavě, okázale, a co je nejdůležitější, je vlastně celý o lásce. Takže si velme do kina krabici kapesníků, já sama jsem na konci zamáčkla slzu (a to u filmu fakt nikdy nebrečím a ani mě jen tak nějaký příběh nedojme!). (Jo, a abych jen nevychvalovala, musím na tomhle filmu i něco zkritizovat. Příběh se odehrává ve 20. letech, a v 99% místo swingu, charlestonu apod. uslyšíte hip hop :D To mi teda dost vadilo, ale je pravda, že v některých scénách se to hodilo, v některých zase ne....).