Brněnská muzejní noc 2013

Brněnská Muzejní Noc je událost, kterou mám moc ráda. Letos jsem se zúčastnila asi pošesté, a stále jsem ještě neviděla všechno, co se nabízí. Co mě překvapilo, že je na této akci rok od roku více lidí, což mě na jednu stranu těší (zájem o kulturu je asi velký a lidi nejsou takoví kulturní barbaři, jak jsem si myslela), a na druhou stranu mě to strašně štve (protože se mi nechce čekat v hodinové frontě na to, abych si vyšlapala 176 schodů na Starou Radnici). Co o to, tady jde vidět, že jsme hold češi, a jelikož si při prvním vstupu do nějakého muzea zaplatíte 20 Kč, a pak už neplatíte nikde nic, dá se na tom fajnově ušetřit. Ale říkám si, že je možná lepší zaplatit si nějakých 80 Kč, a jít se do konkrétní instituce podívat v normální dobu, kdy tam nebude milion lidí....

A co jsem vlastně viděla? S kámoškou Verčou jsme začaly v Muzeu hraček, které je sice maličké, ale celkem roztomilé. 90% hraček, které jsou tam vystaveny máme ještě někde doma na půdě.  

V Moravském zemském muzeu jsme si nasadily parohy :D (akorát nám sedly). Pak jsem se cvakla s kámoškou kachnou...a šlo se dál.

 

Poprvé v životě jsem si dala prosnulou pizzu na České. No, nevím co na tom všichni mají, protože za těch 20 kč to nebylo nic moc (a možná to taky proto stojí 20 Kč :D).

A hlavní cíl včerejší muzejní výpravy byl Klášter v Rajhradě - aneb památka písemnictví. Řeknu vám, do té knihovny, kterou tam mají jsem se zamilovala. Spousta starých klih, dřevěné obložení...taky bych jednou takovou knihovničku chtěla. 

Musím říct, že jsem z muzejní nocí spokojená, a rozhodně se těším na příští rok. Aspoň jsem si trochu provětrala hlavu od všech starostí (protože kdykoliv jsem v nějakém muzeu, galerii, na koncertě či v divadle, tak mi mozek přepne do "kulturního režimu", kdy vnímám jen to co vidím a slyším v danou chvíli, a ostatní věci se mi z mozku na chvíli vymažou:)).