Najdete tu prostě všechno. Obchody, bary, kluby, památky. Lidí, co se bavit umí. Lidi, co se bavit neumí. Lidi, co jsou bohatí a lidi co jsou chudí (takových různých žebráků se pohybuje po centru fakt dost, a některé potkávám /za těch 7 let co tu bydlím/ skoro každý den).
Má Brno styl? Určitě. Neboť si tu každý najde "to své". Metalisti, bárbíny, obyčejní lidé, kterým je móda u prdele (pardon), hiphopeři, hezcí kluci, oškliví kluci, hezké holky, ošklivé holky. Jo, máme tu všechno. Ale naštěstí to všechno není v takovém množství, jako třeba v Praze (ještě se vím přiznám - k Praze mám trochu odpor. Nebo odstup, těžko říct, co to mám vůbec za pocit. Nemám to město ráda. Ano, je tam spousta památek, což mě těší a což se mi líbí. Ale jinak mi připadá, že je to město strašně neosobní, a pokaždé co v Práglu jsem, se akorát naseru. Možná je to tím, že jsem Ostravak a teď vlastně i Brňák, a my se všeobecně s Pražákama moc nemusíme. Ale mám tam spoustu kamarádu, kteří naštěstí "nezpahovatěli". Za tenhle názor se do mě klidně pusťte a svého města se zastaňte. Já se svojí Ostravěnky taky vždycky zastávám. Protože rodné město je holt rodné město.).
No a abych se vlastně od nadbytečných keců dostala k těm (pro většinu) zbytečným. Jak název příspěvku napovídá, měla bych se zaměřit na své vlastní vnímání Brna. Na to, jak vnímám místní ženy a jejich krásu.
Říkám si, že každá ženská je krásná. Nebo může být krásná, když si k tomu trochu pomůže. Akorát některé si pomáhají trochu moc. Mít v 18 letech silikony a vytetované obočí, to mi připadá trochu uhozené. Ano, pokud to vyřeší nějaký velký komplex a holky na to mají (případně na to mají přítele), tak ať si nechají nacpat silikon třeba i do zadku. Ale já jsem to dodnes prostě nepochopila, proč si mladý člověk potřebuje zasahovat do svého těla a vzhledu takovým způsobem. Taky mám malý prsa, ale co, jsem na to zvyklá, a když se chci cítit jako prsatice, mám push-upku. A hlavně dnešní móda a vůbec celý svět nabízí mnoho řešení, jak se cítit krásná i bez toho, abych do sebe nechaly řezat apod. Na ty opticky větší kozy stačí jen dobrá podprda, dobře střižené triko a je to.
A k tomu vytetovanému obočí (či vytetovaným linkám, rtům a a-tak-dále). Nedělejte to. Obočí se dá vždycky nějak domalovat (tužkou, stínem). Ale zase chápu lidi, kteří jsou třeba nemocní a obočí holt nemají, že si ho nechají vytetovat. To se dá pochopit. Těm by se to asi špatně každé ráno kreslilo tužkou. Kreslit si můžete na papír, ne na obličej.
Některé brněnské ženy a dívky svůj obličej ale vyloženě ničí. V těch šílených vedrech si na sebe dají hutný makeup, ještě se desetkrát přepudrují, a pak se diví, že se jim dělají pupínky. Polovina ženského pohlaví se snaží makeupem zakrýt svou vlastní pleť. To není moc dobré. Měly bychom se všechny naučit makeupem (či BB či CC krémem) pouze sjednotit svou pleť a zakrýt případné nedostatky, ale v rozumné míře!
Jo, abych vám tu nekecala, taky jsem nebyla v tomhle "svatá". Můj pubertální obličej jsem ze sebe mohla málem loupat. Opravdu jsem nosila "na xichtě druhý obličej". Podle toho moje pleť ale taky vypadala. Pupínky, začervenání...no všechny možné ošklivosti se mi udělaly. Teď už jsem chytřejší. A není to tím, že o tom už pár let bloguji. Ikdyž možná ano. Díky tomu, že jsem se o kosmetiku začala zajímat trošku jinak, se moje pleť výrazně zlepšila.
Ale vtipné na tom je, že když mi bylo třeba 17, a já měla ten svůj zmalovaný xicht, vypadala jsem starší. Teď, když je mi 22 let se maluji o dost méně a snažím se vypadat co nejvíce přirozeně (výjimkou jsou páteční večery, kdy ze sebe klidně udělám pandu :D), a díky tomu (asi) se mě v 90% podniků, kde si chci dát něco alkoholického, zeptají na občanku. A někteří mi tipují tak těch 16, 17, max. 18 let. Ale co, můžu být jedině ráda, protože někdy ve 30 budu asi pořád vypadat dobře. (Ale přiznám se, že za to taky možná můžou geny, protože mojí babičce i mamince všichni tipují o 10 let méně, než jim doopravdy je).
No, dalo by se o tom psát ještě dlouho. Ale tohle je jen takový můj "ranní výžblebt" při čekání na odvoz do práce. Ale tuším, že to bude mít brzo ještě další díl. Tak se zatím mějte a nezapomeňte na GIVEAWAY!
Podobný příspěvek jsem napsala již v roce 2010 (tedy v začátcích Minimalist Lady). Musím se přiznat, že můj názor se asi trošku změnil.
